Month: Duben 2023

11. / P3 – Rovnání s řadou

Osoby na autistickém spektru se velmi často setkávají s nepochopením a zejména snahou být srovnávány, porovnávány s řadou, sjednocovány s řadou a přirovnávány k protikladům řady. Do jisté míry je to přirozené, a v některých případech i pochopitelné, nicméně jen velmi vzácně nezbytné. V mnohem větší míře se ale vyskytují případy, kdy je to zcela zbytečné a škodlivé. Proč? Odlišnost osob na autistickém spektru je vrozený jev. Některé vlastnosti, typické pro jiné osoby na autistickém spektru, ač většinu, se nemusejí vyskytnout, nebo se mohou projevovat jinak, či v projevu nemusí být zaznamenatelné. Zaměřím se na konkrétní případy, kdy je rovnání s řadou ke škodě – včetně způsobu, jak s tím pracovat, a uvedu i některé, kde je rovnání s řadou pochopitelné a užitečné. Podotýkám, že návod je zpracován zejména k osobám s aspergerovým syndromem (v mnohem větší míře je užitečný pro práci s osobami s aspergerovým syndromem, než pro osoby s jinými formami autistického spektra, byť v jádru platí obecně). Závěrem zbývá říci: protože každý člověk je jiný, zvláště pak každá osoba na autistickém spektru je jiná, je nutné vzít v úvahu, že pokud určitý přístup funguje na jednu osobu na autistickém spektru, nemusí fungovat na jinou.

10. / A2 – Odlišnost (že by) samozřejmost?

Odlišnost – (že by) samozřejmost? Když se tak nad tím zamýšlím, už zhruba 10 let (do té doby se to nejspíše nestalo) stojím o to být (lidmi, jež mne neznají – náhodní kolemjdoucí) vnímán jako “nezařazený”, “obecně jiný”. Nikdy jsem nestál o to patřit do skupin jako emo, punk a podobné, a zejména jsem nestál o to být k nim jakkoliv přirovnáván. Protože příslušností k takovéto, ač neorganizované, komunitě nese s sebou jistá omezení vlastní svobody (v důsledku příslušnosti k dané komunitě) – to jest ve výsledku nemožnost být sám sebou takový, jaký jsem. Má potřeba odlišnosti byla v nemalé míře nedílnou součástí potřeby zábavy, která je u mne enormně silná (a vždy byla) – a která je jedním z pevných nosných i tažných lan mého života.Nicméně, druhou větví, která je odlišností protkaná, je potřeba rozmanistosti. A tato potřeba je u mne mnohem silnější, než potřeba se odlišovat. Je tak možné, že ta potřeba odlišnosti je nakonec dodatečně vyvinutou potřebou v důsledku dlouhodobého nenaplnění potřeby (společenské) rozmanitosti. Tím se i vysvětluje hned několik mých vlastností: Vždy, když chce někdo ze mne odstranit něco z mé odlišnosti, tak mne to silně uráží. Ne, že bych měl potřebu to tomu člověku nějak natřít (je jedno, jak se to nazve, prostě se pomstít), ale vzejde z toho vnitřní urážka s otázkami: Pokračování není vyloučeno… 🙂

9 / P2 – Smluvní signály

Vzhledem ke značnému podílu zatížitelnosti i odlišnostech většiny osob na spektru je vhodné si zejména pro situace, způsobující větší zátěž, vytvořit smluvní signály. V závislosti na schopnostech, dovednostech a účelu se může jednat např. o následující: (výčet není konečný, článek bude opakovaně rozšiřován) Jaké věty lze takto účinně vyjadřovat v nesoukromém prostředí (návštěvy, škola, MHD) – zejména v případě signálů skupin 2.2, 3 a 5? Důležité je, aby smluvní signál, jakožto pomůcka, byl sestaven individuálně, a na vzájemné dohodě hlavních stran. Jedině tak může plnohodnotně plnit svůj účel. Článek budu přinejmenším několikrát rozšiřovat a doplňovat. Budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu! Přehled editací:

Přesunout se na začátek