Vzhledem ke značnému podílu zatížitelnosti i odlišnostech většiny osob na spektru je vhodné si zejména pro situace, způsobující větší zátěž, vytvořit smluvní signály. V závislosti na schopnostech, dovednostech a účelu se může jednat např. o následující: (výčet není konečný, článek bude opakovaně rozšiřován)
- Smluvní signály zvukové – nejsnáze použitelné, typické svou největší zaznamenatelností a rizikem nežádoucích doprovodných jevů. Vhodné přímo pro minimalizaci stresu.
- Obrázkové a piktogramové signály
- Obrázkové signály – vhodné hlavně pro menší děti
- Piktogramové signály – vhodné i do výuky, v určité podobě použitelné i na vysoké škole
- Speciální abeceda – vhodná tam, kde je potřeba v nouzi zjednodušeně sestavovat věty, a nemůže stačit používat předem sestavené piktogramy
- Pohybová komunikace – posunky, gesta – teoretická možnost
- Komunikace “předmět-předmět-vztah” – složitější na vytvoření i používání, ale nabízí velké množství možností v kombinaci se snadnou syntaxí. Např. “tužka a propiska svisle rovnoběžně”
Jaké věty lze takto účinně vyjadřovat v nesoukromém prostředí (návštěvy, škola, MHD) – zejména v případě signálů skupin 2.2, 3 a 5?
- Potřebuji odpočinek.
- Potřebuji odtud ven.
- Je mi tu nepříjemně.
- Potřebuji se dostat ke slovu.
- Může mi to být vysvětleno?
- Může to za mne být vysvětleno?
- Prostě je to na mne moc …, nezvládnu to.
(náročné, otravné, nezábavné, nepochopitelné…) - Mám skvělý nápad!
- Chtěl bych, aby se mi někdo věnoval, cítím se osamocen.
- Špatně se mi tu dýchá, potřebuji … .
(jít pryč, otevřít okno, zavřít okno, větráček, roušku, mokrý kapesník, jít do jiné části místnosti…) - Já to ale vážně potřebuji! SPĚCHÁ TO!
- Potřebuji si udělat přestávku.
- Přestávka mi končí.
- Co teď mohu dělat?
- Jak mám teď postupovat?
- Co tím chtěli říci? Nechápu to.
- Jsem za to rád, pomáhá mi to.
- Pomáhá mi to, ale stále to nestačí.
- Už je to lepší, ale potřebuji ještě chvíli.
- Prosím, uvěď to přesněji.
- Jak to mám říci, aby to pochopil? Zatím nereaguje (správně).
- Proč to dělá?
- Proč se u toho děje …?
- Je to na mne moc tvrdé, co s tím mám dělat?
- Mám z … strach!
(toho, něj, nich, pračky…) - Potřebuji se vyventilovat!
- Hrozí, že to přeteče přes hráz. To se pak nedokážu zastavit!
- Už to přeteklo přes hráz! NEJDE MNE ZASTAVIT!!!
- Rád bych něco dodal, ale nevím, jestli mohu.
- Chtěl bych se na něco zeptat, ale nevím, jak.
- Rád bych se zapojil, týká se mne to.
- Zásadně nesouhlasím, bylo to jinak.
- Vadí mi, že mé pocity zlehčuješ.
(např. “X nemá rád…” namísto “X nesnese…“, nebo “X se trošičku zlobí, když…” namísto “X pořádně rozčiluje, když…“) - Uráží mne, jak o mne Y mluví. Dělá ze mne hlupáka!
- Nudím se, potřebuji náplň času.
- Sice se to nepovedlo, ale zvládl jsem více, než dříve!
- Sám už to prostě nezvládnu.
- Y lže! Dělá ze sebe dobráka, přitom to ale bylo úplně jinak!
- Věcně je to pravda, ale měl jsem (jiný) důvod. A cítil jsem se úplně jinak!
- Opět se mi to (samé) nepovedlo. Potřebuji poradit.
- Ta rada je moc obecná, mohl bys být konkrétnější?
- Nechápu, kam tím míříš. Řekni mi to přímo.
- Ta otázka zahrnuje nepravdivý přepoklad.
- Nemohu odpovědět nikomu. Mluví vás na mne více najednou.
- Počkej, teď se na něco soustředím.
Důležité je, aby smluvní signál, jakožto pomůcka, byl sestaven individuálně, a na vzájemné dohodě hlavních stran. Jedině tak může plnohodnotně plnit svůj účel.
Článek budu přinejmenším několikrát rozšiřovat a doplňovat. Budu rád za jakoukoliv zpětnou vazbu!
Přehled editací:
- – 24. 4. 2023 – doplněno 15 nových příkladů vět (31 až 45), opraveny chyby
9 / P2 – Smluvní signály