3. / V2 – Rychlost a odezva mozku

Mnohdy se po nás chce, abychom reagovali jasně a rychle. To však nejde. Ne, že nechceme, ale prostě nejsme schopni.

Zajisté jsou sice na autistickém spektru i osoby, kterým to nečiní žádnou potíž, nicméně významná, z mých poznatků převážná, část osob na spektru má tuto vlastnost.

Proč? Důvodů je hned několik:
Pro ty, kteří spěchají: skočte na bod 10.

1. Očekáváme další vstupní údaje k dalšímu postupu (rozhodnutí se), kterých se nám nedostává, a namísto toho do nás vstupují údaje, které k tomu nevedou. Častá příčina u těch, kteří dokáží relativně dobře filtrovat.
2. Jsme přehlceni – potřebujeme čas a klid na zpracování vjemů (více v budoucím článku o vjemové zátěži), pak se můžeme věnovat něčemu dalšímu.
3. Jsme již unaveni, ať už z jakéhokoliv důvodu – naše zpracovávání informací proto trvá již déle (může se jednat i o krátkodobou únavu).
4. Zásobník pokynů je zaplněn – chce se toho po nás příliš mnoho na to, abychom to dokázali všechno pojmout. Až budeme mít značnou část toho uděláno, můžeme pokračovat dál.
5. Fragmentace paměti – stav, kdy děláme určitou věc, a potřebujeme v ní pokračovat, a jsme okolím vyrušováni od ní, okolí nám opakuje svůj požadavek – místo jedné nebo dvou věcí je tak náš mozek pod zátěží, jako by měl řešit třeba 100 věcí.
   V takovéto situaci jsme zpravidla po každém zopakování požadavku krátkodobě dost unaveni, a potřebujeme odpočinek, případně pokračovat v původní činnosti (a nezáleží na důvodu).
   V případě opakovaného přerušování takovéhoto odpočinku či izolace je vysoce pravděpodobný vznik některých stavů omezené schopnosti sebeovládání – viz článek 2. / V1
6. Cyklická skupina požadavků – málo častý stav, kdy jsou alespoň dva požadavky, kde ke splnění požadavku A je nutné předchozí splnění požadavku B a současně ke splnění požadavku B je nutné předchozí splnění požadavku A.
   S největší pravděpodobností nás takováto situace na určitou dobu “odstaví” bez jakýchkoliv dalších rizik, celkem rychle naše obranné mechanismy zastaví řešení problematiky s výsledkem “přímo neřešitelné”, a nejspíše pak v rámci možností celkem rychle dojdeme k postupu řešení, kde nalezneme náhradní řešení.
7. Skupina vzájemně se nedokonale vylučujících požadavků – stav, kdy alespoň dva požadavky se za aktuálních podmínek vylučují, ovšem za změny podmínek se nevylučují.
   V takové situaci zpravidla postupně nalezneme způsob, jak zlepšit podmínky, nebo uvedeme, že vlivem podmínek je nesplnitelný některý z požadavků.
   Ovšem už samotná existence souběhu takových požadavků pro nás může být – zejména pro mladší z nás – natolik zatěžující, že nám způsobí výbuch z přetížení (2 / V1, str. 5) nebo úzkostný záchvat (2 / V1, str. 3). To zejména proto, že často nedokážeme slovy vyjádřit, že a proč to nezvládneme.
8. Soustava vzájemně se přímo vylučujících požadavků (požadavky se vylučují vždy, bez ohledu na podmínky) – v zásadě totéž, jako v předchozím případě, akorát je to pro nás často mnohem větší zátěž.
9. Požadavek na souběh dvojice jiných požadavků, kde nedokážeme zajistit souběh – rizika a okolnosti odpovídají případu 7
10. “Proč to děláš špatně” – asi nejhorší ze všech případů. Prudká kritika kvůli tomu, že je požadavek plněn jinak, než je očekáváno (a je často zemezeno pokračovat v jeho plnění), aniž by bylo předtím zjištěno, proč tak koná, a aniž by byly předtím podány dostatečně přesné údaje, proč se má tak konat a jak přesně.
11. Je tlak na urychlení plnění požadavku.
    To však funguje zpravidla opačně, než jak je očekáváno!
    Důvod je vskutku jednoduchý. Tlak a opakování požadavku na plnění původního požadavku znamená plnění zásobníku povelů, což má za následek zvýšení zátěže a krátkodobou únavu, v důsledku čehož se výrazně snižuje produktivita. Krom toho také u mnoha osob dojde k “průstřelu mlýnského kola” – nemožnosti pokračovat v činnosti, na kterou jsou připraveni, což samo o sobě už vytváří nutnost nalezení řešení požadavku (a dokud není nalezeno řešení, není možné požadavek plnit, protože prostě není, jak).

Závěr je vskutku jednoduchý – nespěchat na rozhodnutí či na odpověď. Je vhodnější něco udělat v klidu a bez optání, než se zeptat a spěchat na odpověď.