Vlastnosti člověka na autistickém spektru

Web o vlastnostech a vnímání osob na autistickém spektru

Nové články

5. / V3 – Důraz na postup a výsledek

Je všeobecně známo, že osoby na autistickém spektru dokáží u relativně složitých problémů dosáhnout správných výsledků jednoduše. Běžně však je – pro zadavatele úlohy naprosto pochopitelně – vyžadován i postup. A ten je často dost odlišný od všeobecně používaného, často jej výrazně zjednodušuje, rozšiřuje nebo jinak upravuje. A tomu se na zoubek podíváme nyní. Důraz na postup Často se po lidech na spektru při požadavku na určitý výsledek vyžaduje i předem stanovený postup či jednotný postup. Přitom k tomu často není jiný důvod, než zvyklost. Dalšími častými argumenty jsou, že jiní členové skupiny by to tak nechápali a že by jim to moc motalo hlavu. Oba tyto argumenty jsou pochopitelné, nicméně bývají často neopodstatněné. Dalším argumentem bývá, že není dostatečně univerzální. Takový argument je již rozporuplný – jednak je potřeba určitá znalost nějakých dostatečně univerzálních nástrojů, na druhou stranu znalost postupu se dá prokazovat i jinak, než jeho běžným používáním. Proč je to taková potíž? Rozebereme si několik případů: Důraz na výsledek Často je kladen požadavek na výsledek, který je ale natolik přesně požadován, že je pro osobu na spektru nesplnitelný. Velmi často je navíc takový požadavek nesmyslný, či přinejmenším nesmyslně přísný, a často také neudržitelný. Např. dokonale uklizený pokoj, samé jedničky na vysvědčení, jen jedničky z určitého předmětu a podobně. Jindy jde o požadavky na rychlost, na přesnost výrobku (u osoby s potížemi jemné motoriky). Problematické bývají také požadavky na doslovnost znění. Opačným problémem bývají požadavky příliš relativní – „aby to bylo v rovnováze mezi A a B“, což je pro velkou část osob na spektru nezvladatelné, protože dokážou přesně udělat určitou věc, naopak mívají potíže v něčem mezi. Není často jasně definované, kde je ta hranice.

4. / C1 – Různověkkost mozku

Tento článek vychází takřka výhradně z dlouhodobého vnímání, pozorování a analýz autora webu. Není-li uvedeno jinak, informace v něm uvedené nejsou vědecky ověřené nebo si autor není vědom jejich dosavadního vědeckého ověření. Nejsou zde však užity dezinformace a teorie vycházející z jednoduchých novodobých pseudovědeckých disciplín alternativní medicíny apod. Dále je vhodné upozornit, že článek je vysvětlován matematicky, nemusí být tudíž dobře pochopitelný pro osoby s menšími matematickými či představivostními dovednostmi. Autor proto žádá o sdělení, co konkrétně je v článku méně pochopitelné, a očekává, že článek bude opakovaně doplňovat různými vysvětleními problematiky pro její lepší srozumitelnost. Co je různověkkost? Určitou míru různověkkosti máme každý, ale co vystihuje asi nejlépe odlišnost chování osob na autistickém spektru, a to i celé autistické spektrum – spojité spektrum, kde osoby neautistické mají velmi nízké hodnoty „autističnosti“ na následných testech, je velký podíl různověkkost. Na tomto webu, stejně jako ve většině komunit, se pod pojmem „osoba na autistickém spektru“ označují osoby, jejichž vnímání, cítění a uvažování významně odpovídá některé z jinakostí autistického spektra, bez ohledu na konkrétní diagnózu, a bez ohledu na provedenou či dosud neprovedenou diagnostiku. Důvody tkví v cítění a společenském pojetí významů pojmů „porucha“, „nemoc“ a „choroba“, či historické kontroverzi osob, podle nichž jsou tyto jinakosti pojmenovány. Co to je ta různověkkost? Jde o rozložení vnímání, cítění, prožívání, uvažování a myšlení (a z toho plynoucího důsledku – chování) vůči aktuálnímu věku. Nejlépe ji vyjádříme následovně: Prostor:x ∈〈-1; ∞), y ∈〈0; 1〉kde x je věk v letech a y je míra výskytuPro funkci platí:∫f(x) dx [-1; ∞] = 1f je spojitá v celém D(f)f má spojité všechny derivace v celém D(f)D(f) = [-1; n]f(n) = 0 #jde o jediný bod, v němž platí y=0n ∈〈s; ∞)kde n je „mez dosahu“ – věk, za kterým se vnímání, cítění apod. daného člověka nevyskytujes = současný věk člověka. Proč je u osob na spektru tak významná? Důvod tkví v rozložení uvažovacího věku podle na věkové ose. U osob starších přibližně 1 měsíce či 1 roku (problematice kojenců autor článku nikterak nerozumí) se u většinové (neurotypické) společnosti vyskytuje velmi významný podíl aktuálního věku, který je navíc jedinou významnou skupinou (je tam jediný extrém funkce) – byť se může vyskytovat mírné zpoždění či náskok v řádu nanejvýše měsíců (uvedena hodnota u osob starších zhruba 7 let, s přibývajícím věkem se odchylka zvětšuje). Oproti tomu u osob na autistickém spektru je výraznější podíl i nižšího věku – rozložení uvažovacího věku je tudíž rovnoměrnější či rozvolněnější, často se objevuje více extrémů. U osob s mentální retardací je celkově výrazně posunut jediný (či hlavní vrch) do hodnot výrazně nižších, než jejich současný věk. Naopak u osob nadaných bývá posunut výrazně dopředu. Nedovolím si posuzovat, zda u osob s ADHD je určitý posun tohoto vrcholu, ačkoliv jej neočekávám. V případě samotné schizofrenie a jí podobných poruch, nemocí či jinakostí neočekávám vliv na rozložení uvažovacího věku. Jak se různověkkost projevuje? Různorodostí ve věku, pro který je relativně typické určité vnímání, uvažování a chování, a to jak různorodostí v časovém horizontu, tak různorodostí v určitou chvíli. V závislosti na schopnostech a dovednostech osoby se omezené míře dá zmírnit projev určitých věkových rozsahů v určitou chvíli, ale s nutností předchozí či pozdější kompenzace. Jejím výrazně významnějším projevem u osob na autistickém spektru lze zdůvodnit, proč je u většího množství úspěšných podnikatelů a zejména u vědců a vynálezců častější výskyt jinakostí autistického spektra, a proč je u nich často i přes často velmi významný logický a matematický intelekt nepochopení vůči vrstevníkům. Stejně tak tím lze zdůvodnit rozdíl mezi osobami nadanými či osobami s mentální retardací mimo autistické spektrum na straně jedné, a osobami na autistickém spektru na straně druhé. Grafy text

3. / V2 – Rychlost a odezva mozku

Mnohdy se po nás chce, abychom reagovali jasně a rychle. To však nejde. Ne, že nechceme, ale prostě nejsme schopni. Zajisté jsou sice na autistickém spektru i osoby, kterým to nečiní žádnou potíž, nicméně významná, z mých poznatků převážná, část osob na spektru má tuto vlastnost. Proč? Důvodů je hned několik:Pro ty, kteří spěchají: skočte na bod 10. Závěr je vskutku jednoduchý – nespěchat na rozhodnutí či na odpověď. Je vhodnější něco udělat v klidu a bez optání, než se zeptat a spěchat na odpověď.

1. / A1 – Vyčnívání, nebo nezapadání?

Být normální je v rozporu s mou identitou. Hodlám zapadat, ovšem s tím, že budu vyčnívat. Nikoliv nezapadat. Zkusme si to představit jako dlažební kostku. Tvar v pohledu shora má stejný, jako ty ostatní. Není trojúhelníková, ani kulatá, je zhruba čtvercová / obdélníková. Má své hrbolky, které má každá jiná kostka trochu jinak, ale ty jsou v zásadě nevýrazné. Ale na výšku je jiná, než ty zbývající . Je podstatně vyšší, nebo podstatně nižší. Na první pohled vyčnívá, přesto, že zapadá. V barevném provedení se ale neliší. A to jsem přesně já. Kdejaká „babka“ by si ukazovala, chtěla by, aby ta dlažební kostka byla srovnána s ostatními. Nahrazena jinou (vyčlenění z kolektivu), ořezána (utlačení, potlačení, srovnání s okolím, ačkoliv bystrý si všimne, že ta kostka má nahoře příliš hladké plochy na to, aby taková byla přirozeně), nebo zakryta materiálem (betonem, štěrkem, asfaltem) či jinou menší kostkou (maskování, simulování, imitace).Rozumnějšího dlaždiče (hodnějšího člověka, ale bez analytického myšlení) napadne dát takovou kostku na okraj cesty (ať zůstane sebou, ale není tolik znát).Ovšem svobodný architekt (člověk s úctou a nadáním) takovou kostku využije smysluplně. Např. pomocí ní a kostek jí podobných oddělí prostor pro chodce od prostoru pro cyklisty.

Přesunout se na začátek